Jdi na obsah Jdi na menu
 


Historie

 Obec Lovčice se rozkládá v povodí řeky Cidliny, jejíž žírné břehy osídlil mohutný slovanský kmen Charvátů a zanechal tu řadu osad a dvorů. Lovčice jsou pravděpodobně jednou z těchto osad. Osídlení již v dobách pohanských dokazují četné vykopávky - na různých místech zdejšího katastru, zejména pak z let 1929 - 1930, kdy se prováděly meliorace pozemků. Objevena byla pohanská pohřebiště se žárovými hroby. V prostoru mezi Lovčicemi a Lišicemi, kde se říká "V kopcích" . Vykopány byly popelnice, zbytky zbraní, bronzové a železné ozdoby, jejichž část byla umístěna v okolních muzeích.

      Jméno obce Lovčice představuje ves lidí Lovkových. Toto příjmení vzniklo z obecného jména lovec. Bohaté okolní lesy tuto domněnku potvrzují.

       Historické záznamy o Lovčicích sahají do roku 1299, kdy vesnice náležela k panství hradišťskému a žiželickému. Ve vsi stávala tvrz, na níž se v letech 1355 - 1377 připomínají bratři Heník a Přibik z Jikve. Tvrz ležela na mírném návrší, kde se říká "na Pekelci", což dosvědčují zbytky základů, které zde byly rozkopány kolem r. 1850, a různé věci, které zde byly nalezeny, jako stříbrné lžičky, zlatý prsten s raženou loveckou trubkou a zbytky různých zbraní. Tvrz byla chráněna rybníky a snad i bažinami, které se kolem dokola prostíraly. Ještě v době nedávno minulé zbyly z těchto rybníků Hynkovský, Prostřední a Pekelec.

       V letech 1365 - 1366 jsou v Lovčicích uváděni i zemané Čéč z Lovčic a r. 1371 Přibík z Malovic. V r. 1381 pak ještě Bonec Lovčic. Předpokládá se, že ve vsi bylo dvorů víc, nejméně dva. Po Heníkovi zdědila statek vdova Kateřina se synem Heníkem. V roce 1419 získal zboží Zdislav z Lovčic. Bratři Erazim a Petr z Lovčic koupili roku 1437 dědiny a role při Lovčicích od Jindřicha ze Slibovic. Za panování krále Ladislava Pohrobka se ve vsi uvádí Hereš z Lovčic, jenž si vyprosil na témže králi r. 1459 všechna odúmrtí po předešlých držitelích i po Vavřinci soukeníkovi ze Starého města Pražského, který bral z Lovčic 10 kop úroků. Po smrti Hereše se ve vsi uvádí Petr Kdulinec z Ostroměře, který spravoval statek místo nezletilého Herešova syna Heršíka. Poručenství mu udělil král s výhradou, kdyby sirotek zemřel před časem, aby zůstaly Lovčice při Petrovi. Skutečně pak předčasnou smrtí Heršíkovou přešlo lovčické panství do ruko jeho syna Beneše. Na druhém dvoře lovčickém, později pustém, seděli bratři Radek a Petr a po nich Jakub Košík z Vilémoviček. Posledním známým majitelem Lovčic byl Bohuněk ze Stránovic. Po nem připadla část obce k panství slibovickému, část k chlumeckému. Tvrz pozbyla svého významu, pustla a později zanikla nadobro. V r. 1490 koupil Lovčice a Slibovice Burjan řečený Apolón ze Skřivan. Roku 1521 Vilém Kostka z Postupic prodal Chlumec s Lovčicemi a jinými vesnicemi Vojtěchovi z Pernštejna na Pardubicích. Roku 1623 se vsi připomíná poddaný kostelní dvůr a ovčín. Roku 1697 dne 25. července připojeny ves, dvůr a kostel k chlumeckému panství Kinských. Ke konci 18. století bylo vysušeno několik rybníků a půda rozdělena mezi bezzemky, aby se nebouřili.

      V okolí Lovčic byly i další samostatné osady:
      Bludy byly do třicetileté války samostatné. Roku 1634 za vpádu Švédů byly vypáleny, obyvatelé zčásti pobiti, zbytek se uchýlil do Lovčic a ves již nebyla obnovena. Stávala výše nynějšího dvora asi mezi bránou Obory a nynější hájenkou. Ještě dosud nedaleko brány jsou zbytky studně z těch dob a druhá studna byla asi 200 m na jih. Kdo a kdy Bludy založil, je neznámo. Jejich jméno je odvozeno od slova blouditi. Byly tehdá pod vsí zvláště za deštivého počasí velké bažiny, v nichž hnily různé traviny. Z bažin vystupovaly plyny, které se vzněcovaly a za tmy a větru se co světélka nad mokřinami pohybovaly. Běda nočnímu pocestnému, který se dal světélky oklamati v domnění, že se blíží k lidskému obydlí. Bloudě sem a tam, zapadl do bahna.
      Z díla Aug. Sedláčka a ze starých pamětí je známa ves Tečmín, která stávala, kde se říká pozemkům "V kopcích". Ve 13. a 14. století patřila tato osada k panství žiželickému, později byla odprodána a patřila Slibovicům.
      Praskolesy byla další zaniklá obec západně od Lovčic. Zachovalo se o ní málo dat: 1397 a 1459. V Urbáři z r. 1571 už o ní zmínka chybí, pravděpodobně byla vypálena v husitských válkách. Její místní jméno Praskolesy má slovní základ praskati. Znamenalo původně asi lesy, které při průchodu praskaly.
      Vančice bývaly poblíž Praskoles v nynějším polesí Obora, kde se dosud říká "Ve Vančicích" a "Na krchově". Její existence se váže k letopočtům 1394 a 1437. Protože další data o ní chybějí, lze mít za to, že zanikla také v husitských válkách. Její místní jméno je vysvětlováno jako ves lidí Vaňkových. Osobní jméno Vaněk byl mazlivý tvar ke jménu Václav. Pověst o zaniklé vsi otiskl Václav Horyna ve sbírce Pověsti z kraje Malátova a Klicperova.
      Slibovice - sousední obec - jsou a hlavně v minulosti bývaly s Lovčicemi osudově spjaty, obě vsi měly často společné pány. V 16. století až do války třicetileté nabyli páni ze Slibovic většího vlivu, jak vidno i z okolnosti, že za nich byly pořízeny nové zvony nemalé ceny - pro lovčický kostel. Zvon "krchovník" byl sem darován r. 1585 Adamem ze Slibovic a jeho manželkou Johankou. Latinský a německý nápis na něm hlásájí: Vzývej mě ve dnech zármutku, vytrhnu tě a oslavíš mě. Kdo bude jméno boží vzývati, bude blahoslaven. Druhý zvon zvaný prostřední nebo velký dal zhotovit r. 1607 Jiří Slibovský s nápisem: Volám svým hlasem k díkům Bohu Všemohoucím a zvu lid k slovu Božímu. 1 km od Lovčic se nachází bývalá panská obilní sýpka z r. 1707. V druhé polovině 19. století byl zde zřízen cukrovar, kde déle jak třicet let nacházelo obživu mnoho obyvatel Lovčic a širokého okolí. Po zrušení cukrovaru zde byl v r. 1920 zřízen mlýn. Na průčelí budovy se uchovala pamětní deska z doby založení. K růstu obce Lovčic velmi přispěla stavba státní silnice v r. 1813 a v r. 1901 pak stavba železnice.

 
 

 

Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 5914
Měsíc: 143
Den: 9